Tvůj hlas mi něčí připomíná,
vím to, jen co jsem ho slyšel,
víš, už nemůžu jinak, vzpomínám
a bloudím v celým mozku a trochu i v míše,

Tvůj hlas mi něčí připomíná,
každej to někdy zažil,
ať snažim se sebevíc,
je to dřina, držet pevně na jazyku, co nechytneš paží.

Je to blízko,
blízko,
už se snáší vzpomínka na tvůj
- je mi blízká! chci ji získat!
Vzpomínku na tvůj hlas mi tak blízký,
navždycky ho stisknu.
A pak si výsknu.
Mám ho.
Vzpomínku na tvůj hlas mi tak - blízko,
už se snáší vzpomínka na tvůj hlas.

Je to hlas mýho fotra /nevlastního/,
porcéra ropuch,
je vesnickej řezník,
co křičel až opuchnul
a rozkopal stěny a hledal
ropu a sežral i
děti,
lhal jim, že jdou na skautskou výpravu.