Teplá měkká beznaděj
Papír je monolog,
zrcadlo dialog
a petřínská síň je konference.
Paprsek odhopká,
klesá jak lanovka,
den se končí bez milence.
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Marně se mý milý mě pokoušíš rozptýlit
a dobrej den vinčuješ,
takový nebude, nejsi tu a všude,
kde hledal jsem tě, je Újezd.
Mý vohryzaný svědomí
bobtnalos a zmizlo mi,
chceš omýt. Promiň, ne no.
Není tu - jak on se jmenoval?
Dokonce jsem zapomněl jeho jméno.
Panoval na zemi,
sebe nabízel mi,
tak jdu za ním
a pak von nic.
I když mi narvali
skla hýřící barvami,
nevšimli si mých černých zornic.
Znám už všechny lidský reakce,
jak pro svět horlej nebo navzdor mu,
znám už skandály i ovace,
znám už celou tuhle platformu.
Jen nad jednou věcí přemejšlím,
ohledně toho, koho obejmu
smrt nebo život, co je delší,
ptám se, ptám svýho koktejlu.
Ten mlčí, asi nemá ponětí,
koho volit v týhle soutěži,
život kde vede třeba století,
ale kdoví, zda mu náskok vydrží
ten den, až smrtka dá nohu za čáru,
ten den, vlastně každej další až do smrti,
zkouším, jestli nový struny natáhnu,
nebo se na těch starejch uškrtim,
páč mám hrůzu z lidí, že mě poznaj, a tak se skrejvám
za to zlé, co je v mé černé duši naváté,
je mi do breku, co mi tak zbejvá,
vy na mě všichni vejráte!
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklá,
neplakej.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi dobře,
neb každý mý hoře ten pařez pozře.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi dobře,
neb každý mý hoře ten pařez pozře.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi líp,
ale pařez výrá z víka vína - a v tom je ten vtip.
Ha há.
zrcadlo dialog
a petřínská síň je konference.
Paprsek odhopká,
klesá jak lanovka,
den se končí bez milence.
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Marně se mý milý mě pokoušíš rozptýlit
a dobrej den vinčuješ,
takový nebude, nejsi tu a všude,
kde hledal jsem tě, je Újezd.
Mý vohryzaný svědomí
bobtnalos a zmizlo mi,
chceš omýt. Promiň, ne no.
Není tu - jak on se jmenoval?
Dokonce jsem zapomněl jeho jméno.
Panoval na zemi,
sebe nabízel mi,
tak jdu za ním
a pak von nic.
I když mi narvali
skla hýřící barvami,
nevšimli si mých černých zornic.
Znám už všechny lidský reakce,
jak pro svět horlej nebo navzdor mu,
znám už skandály i ovace,
znám už celou tuhle platformu.
Jen nad jednou věcí přemejšlím,
ohledně toho, koho obejmu
smrt nebo život, co je delší,
ptám se, ptám svýho koktejlu.
Ten mlčí, asi nemá ponětí,
koho volit v týhle soutěži,
život kde vede třeba století,
ale kdoví, zda mu náskok vydrží
ten den, až smrtka dá nohu za čáru,
ten den, vlastně každej další až do smrti,
zkouším, jestli nový struny natáhnu,
nebo se na těch starejch uškrtim,
páč mám hrůzu z lidí, že mě poznaj, a tak se skrejvám
za to zlé, co je v mé černé duši naváté,
je mi do breku, co mi tak zbejvá,
vy na mě všichni vejráte!
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklá,
neplakej.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi dobře,
neb každý mý hoře ten pařez pozře.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi dobře,
neb každý mý hoře ten pařez pozře.
Najdu si pařez úplně ztuchlý,
najdu si pařez, půjdu tam truchlit,
S dotekem lýka bude mi líp,
ale pařez výrá z víka vína - a v tom je ten vtip.
Ha há.
1:
Papír je monolog,
zrcadlo dialog
a petřínská síň je konference.
Paprsek odhopká,
klesá jak lanovka,
den se končí bez milence.
Ref:
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Postref:
Ná ná ná.
Ná ná, nánánánánánáná,
ná ná ná.
2:
Nálada do téčka je nestálá jak herečka.
Újezd spí.
Plouží se, nežijí, ku Mostu Legií
hledí panáci.
Ref:
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Postref.
3:
I když mám přes uši ceduli 'nerušit',
troubí na mě z polnic.
I když mi narvali
skla hýřící barvami,
nevšimli si mých černých zornic.
Bridge:
Znám už všechny lidský reakce,
jak pro svět horlej nebo navzdor mu,
znám už skandály i ovace,
znám už celou tuhle platformu.
Jen nad jednou věcí přemejšlím,
ohledně toho, koho obejmu
smrt nebo život, co je delší,
ptám se, ptám svýho koktejlu.
Ten mlčí, asi nemá ponětí,
koho volit v týhle soutěži,
život kde vede třeba století,
ale kdoví, zda mu náskok vydrží
Ha há.
Postref:
Há há há.
Há há há.
Há há ha ha ha ha ha ha há.
Há há há.
Papír je monolog,
zrcadlo dialog
a petřínská síň je konference.
Paprsek odhopká,
klesá jak lanovka,
den se končí bez milence.
Ref:
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Postref:
Ná ná ná.
Ná ná, nánánánánánáná,
ná ná ná.
2:
Nálada do téčka je nestálá jak herečka.
Újezd spí.
Plouží se, nežijí, ku Mostu Legií
hledí panáci.
Ref:
Jen teplá měkká beznaděj
tě čeká, má tě nejraděj,
je vleklá, nebuď vzteklej,
neplakej.
Postref.
3:
I když mám přes uši ceduli 'nerušit',
troubí na mě z polnic.
I když mi narvali
skla hýřící barvami,
nevšimli si mých černých zornic.
Bridge:
Znám už všechny lidský reakce,
jak pro svět horlej nebo navzdor mu,
znám už skandály i ovace,
znám už celou tuhle platformu.
Jen nad jednou věcí přemejšlím,
ohledně toho, koho obejmu
smrt nebo život, co je delší,
ptám se, ptám svýho koktejlu.
Ten mlčí, asi nemá ponětí,
koho volit v týhle soutěži,
život kde vede třeba století,
ale kdoví, zda mu náskok vydrží
| ten den, až smrtka dá nohu za čáru, | Ná-ná-ná-na-na |
| ten den, vlastně každej další až do smrti, | Ná-ná-ná-na-na |
| zkouším, jestli nový struny natáhnu, | Ná-ná-ná-na-na |
| nebo se na těch starejch uškrtim, | Ná-ná-ná-na |
| páč mám hrůzu z lidí, že mě poznaj, a tak se skrejvám | Ná-ná-ná-na-na |
| za to zlé, co je v mé duši naváté, | Ná-ná-ná-na-na |
| je mi do breku, co mi tak zbejvá, | Ná-ná-ná-na-na |
| vy na mě všichni vejráte! | Ná-ná-ná-na |
| Teplá měkká beznaděj | |
| tě čeká, má tě nejraděj, | |
| je vleklá, nebuď vzteklá, | |
| neplakej. | |
| Najdu si pařez úplně ztuchlý, | Ná-ná-ná-na-na |
| najdu si pařez, půjdu tam truchlit, | Ná-ná-ná-na-na |
| S dotekem lýka bude mi dobře, | Ná-ná-ná-na-na |
| neb každý mý hoře ten pařez pozře. | Ná-ná-ná-na |
| Najdu si pařez úplně ztuchlý, | Teplá měkká beznaděj tě |
| najdu si pařez, půjdu tam truchlit, | čeká, má tě nejraděj, |
| S dotekem lýka bude mi dobře, | je vleklá, nebuď |
| neb každý mý hoře ten pařez pozře. | vzteklá, neplakej. |
| Najdu si pařez úplně ztuchlý, | (unisono) |
| najdu si pařez, půjdu tam truchlit, | |
| S dotekem lýka bude mi líp, | |
| ale pařez výrá z víka vína - a v tom je ten vtip. |
Ha há.
Postref:
Há há há.
Há há há.
Há há ha ha ha ha ha ha há.
Há há há.
1:
Em^ G^
Papír je monolog,
F G^
zrcadlo dialog
F F Ammaj G Am
a petřínská síň je konference.
Em G
Paprsek odhopká,
F G
klesá jak lanovka,
Emaj Ammaj Emaj Am
den se končí bez milence.
Ref:
Am^
Jen teplá měkká beznaděj
G^
tě čeká, má tě nejraděj,
F^ G^
je vleklá, nebuď vzteklej/á,
E G
neplakej.
Postref. F E Am, F E FF GG F E FF Am
2:
Em G F G
Nálada do téčka je nestálá jak herečka.
F Ammaj Emaj Am
Ú-------jezd spí.
Em G F G
Plouží se, nežijí, ku Mostu Legií
Emaj Ammaj Emaj Am
hledí----------- panáci.
Ref:
Am^
Jen teplá měkká beznaděj
G^
tě čeká, má tě nejraděj,
F^ G^
je vleklá, nebuď vzteklej/á,
E G
neplakej.
Postref. F E Am, F E FF GG F E FF Am
3:
Em G F G
I když mám přes uši ceduli 'nerušit'
F Ammaj Emaj Am
troubí------ vřava z polnic.
Em G F G
I když mi narvali skla hýřící barvami,
Emaj Ammaj Emaj Am
nevšimli si mých černých zornic.
Bridge:
Am G
(A)Znám už všechny lid(H)ský (C)re(H)a(G)kce,
F G
(A)jak pro svět horlej nebo navzdor (A)mu,
Am
(C)znám (A)už skandály i ova(A)ce,
G E
(H)znám (G)už celou tuhle platformu.
F C
Jen nad jednou věcí pořád přemejšlím,
D Gm
ohledně toho, koho obejmu
Em C
zda život či smrt, co je delší,
H E
ptám se, ptám svýho koktejlu.
F C (tato sloka je tišší)
Ten mlčí, asi nemá ponětí,
D Gm
koho volit v týhle soutěži, //komu by fandil
Em C
kde život vede třeba století,
H E
ale kdoví, zda mu náskok vydrží
Am^
ten den, až smrtka dá nohu za čáru, || Ná-ná-ná-na-na
G^
ten den, vlastně každej další až do smrti, || Ná-ná-ná-na-na
F^
zvažuju, jestli nový struny natáhnu, || Ná-ná-ná-na-na
G^
nebo se na těch starejch uškrtim, || Ná-ná-ná-na
Am | páč mám hrůzu z lidí, že mě poznaj, a tak se skrejvám || Ná-ná-ná-na-na
G | za to zlé, co je v mé černé duši naváté, || Ná-ná-ná-na-na
F |je mi do breku, co mi tak zbejvá, || Ná-ná-ná-na-na
G | vy na mě všichni vejráte! || Ná-ná-ná-na
Am^ | Teplá měkká beznaděj
G^ | tě čeká, má tě nejraděj,
F^ | je vleklá, nebuď vzteklá,
G^G^EG^
|| neplakej.
Am | Najdu si pařez úplně ztuchlý, || Ná-ná-ná-na-na
G | najdu si pařez, půjdu tam truchlit, || Ná-ná-ná-na-na
F | S dotekem lýka bude mi dobře, || Ná-ná-ná-na-na
G | neb každý mý hoře ten pařez pozře. || Ná-ná-ná-na
Am | Najdu si pařez úplně ztuchlý, || Teplá měkká beznaděj tě
G | najdu si pařez, půjdu tam truchlit, || čeká, má tě nejraděj,
F | S dotekem lýka bude mi dobře, || je vleklá, nebuď
G | neb každý mý hoře ten pařez pozře. || vzteklá, neplakej.
Am | Najdu si pařez úplně ztuchlý, || totéž
G | najdu si pařez, půjdu tam truchlit, || totéž
F | S dotekem lýka bude mi líp, || totéž
G D F E Am
ale pařez výrá z víka vína - a v tom je ten vtip. || totéž
Ha há.
Postref:
F E Am, F E Am, F E F G F A F E Am
Háháhá. Háháhá. Há... A v tom je ten vtip. Ha há.
-----
Ammaj
011200
Emaj
001120
