Em D G, Am Em, D Hm

1. Skrze kříž svůj, berlu svou, hůl pastýřskou k sjednocení národům,
tak svým tělem Kristovým, uvězněným a za mříží mučeným,
v zemi zimě padlých lét, kraj exodu, i když jsi v zapomnění

R: Zahromuj, protrhej milostivé své léto.
Pro smutné zjev den svůj, ó, nezavrhuj nás.

2. Pro tělo milované, vody pramen, která z boku vytryskla,
padá jako vodopád, řvoucí náš strach, neuhýbá nikomu,
nad zemí v tvém podnoží, jejžs poskládal a kam jsi své jméno vryl.

3. Rouchem panen ve chvále a krvi praném, s nímž oblékáš ztrápené,
tak svým tělem Kristovým, vysvlečeným a pro jeho katů smích,
nad zeměmi nahých stád, z nichž se smích stáh a každým jen postmuní.

4. Tím, čím právoplatný král jest požehnán jako kámen úhelný,
obtížený všemi z nás, umírá zas, osamocen v ruinách,
nade davy vyvýšen, poutám křížem, kterému se klaníme.

R: Chrámovou oponu léto tvé roztrhává,
korunu odhrnou, vyjevíš den svůj.

5. Který jiný člověk Bůh, aleleuja, zvedl naše zástavy,
on je tělo ve chlebu, nahlédnul práh smrti, když se postavil
nad svou církev pozemskou, bojující, kde zloba přebujela.

6. Skrze ten kříž první syn, aleluja, šibenici povalil,
prosíme tě, vzkříšený, aleluja, noži srdcí, tepno žil,
nad kameny hrobů svých, aleluja, a nad hroby budoucích.

R: Zahromuj...

(překlad Fais paraître ton jour)